Znáte ten pocit, když ráno vstanete, otevřete telefon a během prvních deseti minut do sebe nasajete tucet cizích pravd? Na sociálních sítích vám někdo tvrdí, jak máte správně snídat a žít, v mailu už svítí pokyny od šéfa, které jdou proti vašemu logickému uvažování, a odpoledne vám kamarád s naprostou jistotou vysvětlí, že vaše plány jsou úplná blbost. Večer pak sedíte doma, v hlavě vám hučí a chytáte se za nos, protože vlastně vůbec nevíte, co z toho všeho dává smysl a co chcete já.

 

Žijeme v době, kdy se na nás z každé strany valí instrukce, jak máme myslet, co máme chtít a jak máme fungovat. Cizí názory a pokyny bereme jako bernou minci, zatímco náš vlastní hlas pod tím vším hlukem pomalu umírá. Jak z toho ven, abychom si v hlavě udělali jasno a dokázali si bez zbytečných emocí obhájit to své?

 

Každodenní útok na naši pozornost

 

Problém není v tom, že by lidé kolem nás byli zlí nebo nám chtěli záměrně škodit. Problém je v množství informací, které dobrovolně pouštíme k tělu. Internet nás krmí iluzemi o tom, jak vypadá úspěch, v práci plníme zadání, která často odporují zdravému rozumu, a doma nebo mezi přáteli posloucháme zaručené rady do života.

 

Všechny tyto vlivy v nás vytvářejí podvědomý pocit, že sami nic nevíme a musíme se neustále něčím řídit. Jenže když budete pořád jen plnit pokyny okolí, jednoho dne se probudíte a zjistíte, že žijete život podle cizího scénáře. Abyste tomu zabránili, musíte začít aktivně filtrovat, co k sobě vůbec pustíte.

 

Tři kroky k uklizení hlavy

 

Udělat si v tom všem pořádek nevyžaduje žádné složité teorie z knih o osobním rozvoji. Chce to jen začít používat zdravý selský rozum a postavit si kolem své mysli pevnou hradbu.

 

• Zaveďte filtr užitečnosti a reality. Když k vám dorazí nějaká informace, názor nebo rada, okamžitě ji podrobte rychlému testu. Pomáhá mi tohle reálně v mé situaci? Má ten člověk vůbec kompetenci mi do toho mluvit, nebo si jen promítá vlastní pohled na svět? Pokud to nemá přímý užitek pro vaši cestu, berte to jen jako hluk na pozadí. Nemá smysl se tím dál zabývat.

• Oddělujte fakta od dojmů. Lidé v našem okolí, včetně nadřízených nebo kolegů, často prezentují své osobní pocity a strachy jako neotřesitelná fakta. Nenechte se opít rohlíkem jen proto, že někdo mluví hlasitě a sebevědomě. Ptejte se po reálných základech. Zjistíte, že většina těch „velkých pravd“ jsou jen subjektivní názory.

• Dopřejte si záměrné ticho. Algoritmy digitálního světa i neustálý koloběh konverzací nás drží v napětí. Zkuste vědomě vypnout přísun těchto podnětů. Teprve když utichne ten vnější křik, začnete znovu jasně vnímat, co si o věcech myslíte já. Vaše vlastní logika potřebuje prostor, aby mohla mluvit.

 

Jak si obhájit svůj názor a zůstat v klidu

 

Mít v hlavě jasno je první krok, ale ten druhý je umět si svůj postoj obhájit před šéfem, partnerem nebo kolegy, aniž byste museli vyvolat zbytečný konflikt. Pointou není začít se se všemi hádat a prosazovat svou za každou cenu. Jde o to, abyste stáli pevně ve svých vlastních botách.

 

Když za vámi někdo přijde s pokynem nebo názorem, který s vámi neladí, nemusíte útočit ani se hned začít složitě obhajovat a omlouvat. Lidé mají často pocit, že musí své postoje sáhodlouze vysvětlovat. Nemusíte. Stačí jasně, klidně a s chladnou hlavou říct, jak to vidíte já, a opřít se o svou vlastní zkušenost a logiku.

 

Pevný a klidný postoj má obrovskou sílu. Když okolí uvidí, že přesně víte, proč věci děláte tak, jak je děláte, a že vás jejich řeči nerozhodí, přestanou tlačit. Nechte ostatní, ať si říkají, co chtějí, ale kormidlo svého života nepouštějte z ruky.