V poslední době se ve svém okolí stále častěji setkávám s lidmi, kteří jsou ve svých profesích skutečnými mistry. Jsou to chlapi a ženské mezi čtyřicítkou a šedesátkou, lidé z dílen, provozů i terénu, kteří mají své řemeslo v malíku. Přesto u nich narážím na jednu společnou zeď: odpor k technologiím. Když přijde řeč na umělou inteligenci nebo nové aplikace, často slyším jen podrážděné mávnutí rukou a větu, že „takhle se to nikdy nedělalo a fungovalo to taky“.
Tento postoj je lidsky naprosto pochopitelný. Člověk, který celý život spoléhá na svůj úsudek a poctivou práci, přirozeně nedůvěřuje něčemu nehmotnému, co mu najednou začne mluvit do řemesla. Jenže bojovat proti technologickému pokroku je cesta do slepé uličky. Systém kolem nás je nastavený jasně – digitální nástroje tu nejsou na chvíli, jsou tu napořád. Odporem člověk nic nezíská, jen se postupně stává pro moderní svět nečitelným a zbytečně se vyčerpává v boji, který nelze vyhrát.
Snažím se lidem vysvětlit, že přizpůsobit se trendu neznamená prodat svou duši nebo začít žít s telefonem přilepeným k ruce. Je to prostě jen další dovednost, kterou je dobré si osvojit, aby nás svět nepřestal brát vážně. Klíčem k úspěchu však není totální pohlcení, ale vědomé oddělování digitálního nástroje od skutečného života.
Aby vás moderní technologie nesemlely, je dobré si v hlavě nastavit jasné hranice. Zkuste se na to podívat jako na práci s jakýmkoliv jiným strojem – v dílně ho zapnete, splní svůj účel a po práci ho vypnete. Stejně tak přistupujte k AI a aplikacím. Jsou to „virtuální nádeníci“, kterým zadáte úkol, oni ho vyřeší a vy se vracíte k tomu, co je skutečné.
Důležitým krokem je definovat si „analogové zóny“. Určete si čas a místa, kde technologie nemají co dělat – ať už je to oběd s rodinou, práce v dílně nebo procházka. V těchto chvílích se plně soustřeďte na své smysly a řemeslo. Technologie mají být sluha, který vám uvolní ruce od zdlouhavého papírování nebo hledání informací, abyste měli více času právě na ten klasický, poctivý život.
Pokud se naučíte tyto dva světy nepouštět do sebe, zjistíte, že digitální pokrok vás neohrožuje, ale naopak vám dává svobodu zůstat v tom „starém dobrém světě“ mnohem déle a s větším klidem. Umění vypnout aplikaci je dnes stejně důležité jako umění ji ovládat.
Moje práce je mentální koučink. Nejsem doktor, psycholog ani psychoterapeut. Neléčím klinické deprese, hluboká traumata a nestanovuji žádné lékařské diagnózy. Pokud cítíte, že řešíte vážné psychické nebo zdravotní potíže, vyhledejte prosím odborníka. Moje hřiště je jinde – pomáhám lidem, kteří se v běžném životě jen dočasně zasekli, potřebují si srovnat hlavu a chtějí se zase pohnout dopředu. Pokud během naší práce zjistím, že váš problém spadá mimo mé kompetence, narovinu vás na to upozorním a nasměruji vás na vhodného odborníka.